Jan Keller: Sankce na zavolanou

Je silně pravděpodobné, že jakkoli tvrdé hospodářské sankce uvalené na Rusko nebudou mít dopad na ruskou politiku.

O to zajímavější by byly jejich dopady v oblasti ekonomické teorie a politické praxe.

Z hlediska ekonomie nejsou hospodářské sankce ničím jiným než velice výraznou formou regulace. Představují narušení tržního principu přímo v jeho základech. Znemožňují volný tok zboží, peněz a investic.

Jsou drastickým zásahem do svobodné směny, vyřazují ze hry zákon nabídky a poptávky, bez kterého nemůže tržní ekonomika fungovat. Znemožňují kalkulovat náklady a zisky ekonomicky racionálně, tedy podle jejich rentability. Mohli a měli bychom tedy očekávat rozhodné protesty z řad ekonomů, kteří odříkávají neoliberální mantru při každé příležitosti. Oni však až na výjimky tajuplně mlčí.

Celá řada expertů, kteří lomí rukama nad každým náznakem regulace v rámci Evropské unie, je najednou jako zařezaná, jednáli se o regulace mnohem drastičtější, mající podobu sankcí. Tak tohle si od nich neviditelná ruka určitě nezasloužila.

Zatímco pravověrným ekonomům by měly hospodářské sankce dělat velký problém, pravicovým politikům přicházejí jako na zavolanou. Budou si moci Sobotkovu vládu po libosti vychutnat.

Pokud budou sankce spíše jen symbolické a mnoho škod nenadělají, budou opoziční politici lamentovat nad vlažným přístupem vlády k ruskému expanzionismu.

Jestliže budou sankce naopak tvrdé a vedle ruské ekonomiky poškodí také tu naši, nečekejme od nich žádné slitování v příští volební kampani. Případný hospodářský pokles, další růst nezaměstnanosti a problémy koruny nebudou politici ODS a TOP 09 omlouvat zásadovými postoji Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše tváří v tvář ukrajinské krizi. Přičtou je na vrub neschopnosti jak premiéra, tak ministra financí.

Osobně nemám se sankcemi vůči komukoliv ani ten nejmenší problém. Chtěl bych jen věřit, že politici, kteří po nich budou volat, si dovedou spočítat, koho tím vlastně potrestají.

Zdroj: Právo (19.3.2014)